Na úvodní stránku





Chcete dlouho žít?

TAMeK

2012-08-09

Zajímavosti

Přečteno: 1190

Komentářů: 0


Použít jen starých šablonových rad jako: postupně se otužovat, denně cvičit při otevřeném okně anebo chodit pravidelně do posilovny, střídat teplou a studenou sprchu, neodbýt snídani, ale jíst v poklidu, mezi prací si dopřát pár lehkých cviků či alespoň změnit polohu, po práci deset až patnáct minut relaxovat, pak teprve přemýšlet, jak si rozdělit další čas, před spánkem dát přednost před vysedáváním u televize s neoddělitelným ďobáním chipsů procházce na čerstvém vzduchu, jíst hodně zeleniny a ovoce, a tak dále a tak dál by vám asi mnoho nového nepřineslo.


     Zkusíme to tedy jinak. Vezmeme pár voňavých borových polen, hodíme je do krbu, anebo si zapálíme aromatickou svíčku, pohodlně se usadíme a snad se v myšlenkách rozběhneme jako děti z pěkně prudkého travnatého kopce. Vždyť co je vlastně život?

     Velká dlouhá hra.

     Důležité je, aby na sebe člověk nemyslel jen z ekonomického hlediska, jak nás k tomu vypjatá doba s vypjatými vztahy vede. Měli bychom se naučit věnovat sobě maximum, zvláště když už náš organizmus není schopný lehce odolávat různým životním otřesům. Vždyť, co si budeme povídat, jsme stále častěji vystavováni stresům, jak fyzickým, tak i emocionálním. Nezbývá, než v tom klubku číhavých hádků najít cestu ven. Jak na to, abychom se nezamotali a nekouleli se po cestách a necestách s řadou pádů?

     Na emocionální stresy je třeba se připravovat denně. A uvědomit si, že v dlouhodobém projektu denní stres vlastně nic neznamená, je zanedbatelný a dokonce se výhledově může změnit i v něco pozitivního.
Proti lidem, kteří na nás působí negativně až nepřátelsky či útočně, se musíme naučit bránit tím, že buď proti nim použijeme stejný způsob jako oni proti nám (na hrubý pytel hrubá záplata), pokud nám to ovšem nezvýší příliš hladinu adrenalinu. Anebo se naučím něco jiného.
Získáme nad nimi morální převahu.
Ale jak? Jistě se ptáte...
Musíme být vnitřně vyrovnaní.
A jak toho dosáhnout?

     Především na sebe potřebujeme mít čas. Alespoň malou volnou chvilku se může dopřát každý. Ale pokud si neuděláme čas na sebe, nemůžeme ho mít ani na práci. Takže pojďte se mnou zahodit starosti a povinnosti za hlavu a začneme relaxovat, aby fyzický stres byl lehký jako havraní pírko. Naše hra pokračuje...

     Civilizací jsme ztratili spoustu instinktů a přirozených pocitů, ale i tak nelze ztrácet naději. Je totiž nesporné, že
jakmile se naučíte mít citlivost k vlastnímu tělu, pak stačí nepatrný signál, který dá impulz, abychom něco udělali dřív, než bude pozdě. Takže se soustředíme na prevenci.
Sedíte pohodlně? Slyšíte, jak mile praská oheň v krbu? Jak krásně voní svíčka na stole?
Myšlení oddělíme od těla, přesně řečeno hlavu oddělíme od těla...
Ne, nebojte se, to není předehra k sadomasochistickým praktikám. Klidně to zkuste.
Jako by se vaše hlava dívala na vaše tělo a komunikovala s ním, uklidňovala ho, bolí-li ho něco.
"Přestaň bolet, ručičko, ohni se lehce a natáhni se, nožičko..."

     Ano, naučte se promlouvat se svým tělem, chlácholit ho, rozmazlovat, být na něj hodní, a uvidíte, že se stres poddá. Od starých asijských lékařů víme, že celým tělem probíhají akupresurní dráhy, které jsou propojeny,a jimi volně prochází energie. Když v některém místě dojde k blokádě, energie nemá průchod a to znamená nemoc. Aby energie mohla naším tělem proudit, můžeme se naučit získat ji přirozenou formou.
Jak a odkud?

     Stoupneme si někde venku, nadechneme se, otevřeme dlaně a uvolníme se, oči zavřené... Cítíte, že přebíráte energii z kosmu, proudí vaším tělem, jste lehčí než jarní dešťová přeprška. Jste rovní, prostupuje vámi pocit vnímání celého těla a vzpřímeného držení? Jestliže z toho nic necítíte, pokuste se, prosím, ještě jednou... Vždyť přece víte stejně jako já, že pokusit se znamená zachytit cípek vítězství. Vítězství.

     A to vlastně platí i pro tento článek. Pokud vám nepřinesl ani malou radu ani podnět k zamyšlení, snad jste si alespoň na chvíli odpočinuli. Jestliže ani to ne, dozajista jste si našli chviličku času na čtení, a tedy i na sebe. A to je to nejdůležitější. Dopřát si pro sebe pár klidných okamžiků Oheň v krbu tichne, svíčka dohořívá, váš dům se ukládá ke spánku. Podívejte se z okna. Mezi dvěma věžáky anebo mezi dvěma kopci navzdory včerejším starostem a křivdám možná padá hvězda. A každý nový den je přece dar... i hra. Hra plná nápadů, tiše uléhající na práh vašeho bytí.
 
Heda Bartíková

Sdílet na Facebooku

Diskuse k článku

Přidej svůj názor



Zpět


Provozuje a vytvořil Ing. Miloslav Fuček - MF SOFT
Všechna práva vyhrazena ©2008
Kopírování částí webu či přebírání částí textu není povoleno bez souhlasu majitele webu.

Dnes je středa
28.10.2020